LUCAS Valentino Bohemia zlatý retrívr (Golden retriever)

Můj největší výstavní úspěch aneb jak jsem k VÝBORNÉ přišel...

I když mně panička vloni po mém uchovnění slíbila, že už na žádnou výstavu nebudu muset chodit, tak mne za mými zády přihlásila na Klubovku do Telče. Někde si přečetla, že pejsky tam budou posuzovat zahraniční rozhodčí a také proto, abych se prý objevil na stránkách katalogu retrívrů. Na obhajobu jejího podvodu musím tady upřímně přiznat, že se žádné nepříjemné úpravy mé srsti letos nekonaly, vůbec mne "neprudila" s výstavním vodítkem ani s postojem, naopak jsem si parádně den před výstavou zařádil s kamarádama na Želivce, kde se konala minivíkendovka retrívrů a kde jsme nakonec i přespali. Koupali jsme se v řece Želivce, "frotýrovali" jsme se bahnem na břehu řeky, zkrátka retrívří ráj!

Stihnul jsem si tam i něco "vyříkat "s kámošem Sanýskem, no nebudu vás napínat, zkrátka jsme se dvakrát poprali. Jednou jsem si já hlídal pytlík s piškotkama a podruhé si zase Sanny hlídal svoji favoritku Elisenku. Oba jsme to naše "vyříkávání" odnesli natrženým uchem. Prostě jsme oba pěkně dominantní zlaťáčci a já to tak beru. Senzačně jsme se tam vylítali za míčkem, navíc jsem se konečně seznámil s krásnou labradorkou Kačenkou, která bohužel pro mne měla oči jenom pro aport a pro své páníčky. Tak bylo jenom malinké stínové DEMO, !

Večer se strašlivě zatáhlo a pršelo až do rána. Během noci mne panička pořád okřikovala, ať už si to své "nářadí" neošetřuju, že ji tím mlaskáním budím, ale já to fakt nebyl! To jak ta voda stékala do žlabu, tak to mlaskalo! Navíc jí z toho vlhka byla hrozná zima, pořád štrachala v tašce, vyndávala další oblečení a oblékala si další a další vrstvy. V půl šesté ráno už to vzdala a šli jsme se venčit! Takovéhle tam byly louže a lilo a lilo. Opustili jsme spící tábor a vyrazili do Telče.

Protože jsem byl špinavej jako dobytek (tak tomu říká moje panička), prohnala mne cestou do Telče asi třemi rybníky a až ten třetí byl dokonalý, čistá voda, spousty kachen, vůbec se mně tam odtud nechtělo. A to jsem pořád ještě netušil, že jedu na výstavu! Až na parkovišti v Telči jsem zavětřil, tolik retrívrů pohromadě, tak to bude nějaká výstava! Panička si stoupla do dlouhé fronty na registraci pejsků a já jsem si začal vyhlížet nějakou voňavou fenečku. Žádnou takovou jsem tam nenašel, prý na výstavy nesmí chodit žádné "voňavky-háravky", ach jo, vždyť to říkám, že výstava je nuda! V autě mně panička konečně dala snídani, řeknu vám, chtěla si mě těma piškotkama udobřit či co, skoro celý pytlík na udobřování padl, !

Potom jsme šli do zámeckého parku, kde se výstava měla konat. Ale bylo nám řečeno, že výstavní kruhy jsou na asfaltu parkoviště. No co, já Pražák jsem na asfalt zvyklý, alespoň mne nebude dráždit vodní příkop u zámku jako tomu bylo vloni. Z aut vystupovali nádherní, načesaní a hlavně úplně čistí a suší retrívři všech ras. Prý nás bylo 394!
Naštěstí přestalo pršet a panička mne tedy začala dávat do "výstavní srsti". Pořád brumlala něco o bahenním smradu z kachňáku, ale já jsem si voněl moc hezky, tak co. Po několikerém přečesání se mnou byla už docela spokojená, ale paní Alenka se stejně zhrozila, že se před výstavou psi koupat nesmí, no přeci s fletama do kruhu zlaťák nesmí nebo jo?
V naší třídě otevřené bylo přihlášených 28 psů, tak si nás pan rozhodčí Richard Edwards z Anglie rozdělil na dvě skupiny a začalo posuzování. Z první skupiny zůstali na známce výborný jenom 4 pejsci, ostatní už do pořadí nezasahovali, dostali VD nebo i horší známku. Ta moje pesimistka mně pořád do kožichu mumlala něco o vyhození z kruhu, když podle ní nádherní, výstavní a bezchybní psi dostávají takové divné hodnocení, už chtěla jít se mnou do auta, ale její kamarádi z RF ji přemluvili, aby přeci jenom se mnou do kruhu šla!

Pár fotek, které udělal kamarád Luca, aby prý panička měla na to Waterloo památku.


A jdeme na to!
Výstavní postoj mně jde lépe, když mě nikdo nedrží.

U fenek v kruhu - a hele tamhle jde Carmínka, jdu tam!
Náš anglický rozhodčí pan R. Edwards.

Hurááááá, dostali jsme VÝBORNOU!!! A ještě jednou půjdeme do kruhu o pořadí, jupííííííí!
Vždyť jsem ti říkal, že mne výstavní postoj nebaví a nedrž mne tak za krk, vždyť už sotva dýchám!

Poběž, co se couráš, ať už to máme za sebou!
Tak rychle zase néééé, už přeci nejsi nejmladší, Romčo neblázni!

Jo, do pořadí těch čtyřech nejkrásnějších zlaťáčků jsem sice nezasáhl, ale to moje hodnocení známkou VÝBORNÝ, modrá stužka, pěkný posudek od anglického rozhodčího a pamětní medaili z 11. klubové výstavu retrívrů v Telči už nám nikdo "neodpáře"!!!

Hurá, můžeme jet domů! Za odměnu jsem se mohl cestou do Prahy vykoupat v každičkém rybníku, který jsem při její svižné jízdě zahlídl.


No a doma? Tam to teprve moje panička docela slušně obrečela. Říkala, že brečí štěstím, ale kdo to u ní má poznat, že jo? Ale pšššt! Ona nechtěla abyste věděli, že je ze mě pořád naměkko!!!!!! Navždy váš nejlepší kámoš Lukášek alias děravé uchoJ.

Zprávu o Telči sepsal:
Lucas Valentino Bohemia Romčinýma tlapkama !

munisek@centrum.cz

Webmaster & WebDesign IvaShow ... Copyright © 2006 Romča Bešíková