LUCAS Valentino Bohemia zlatý retrívr (Golden retriever)

Lukáškovo vyprávění o CANISTERAPII

LukášekJe sobota 22. února 7.00 hodin ráno, venku mrzne až praští a já, který jsem se tak těšil na zasloužený víkend, jsem byl vytažen z pelíšku, přečesán asi 100x, panička mi dala na krk modrý šátek, přidala pusinku na čelíčko, tak jsem si pro sebe povzdychl, že asi jedeme zase na nějakou výstavu, ach jo! Cítil jsem její velkou nervozitu a v duchu jsem jí slíbil, že budu moc hodný, aby na mě mohla být pyšná.
Před domem už na nás čekala moje vlastní sestřička Sára s oběma paničkami a to mně hned zvedlo náladu. S malinkým blouděním (přes Dolní Chabry, pche) jsme dorazili do areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde už k mé velké radosti čekala parta psích kamarádů. Celkem nás bylo 13 ( 3 goldeni, 7 goldenek, 1 labradorka , 1 LR a 1 yorkshirka).
Po uvítání hlavní organizátorkou Zuzkou Daušovou nás jednoho po druhém zvedal Fanda do náruče a Alenka nám otírala tlapky. Chtěl jsem jim říct, že jsem na čistotu z domova zvyklý, že mě nemusí nikdo tahat, ale prý je to součást nějaké zkoušky! Řekl jsem si huráááá, žádná výstava, ale zkouška! Navíc nám pejskům bylo slíbeno, že za námi přijdou malé děti a během dne i velcí dospěláci, kteří už prý jsou na nás natěšení jako ty děti, to už jsem byl přímo nadšený!

Základní zkouška probíhala venku v nádherném parku bohnické léčebny, jmenovala se "Ovladatelnost psa" a skládala se z lehkých disciplin: přivolání volně pohybujícího se psa přivolání psa ze skupiny 3 psů, sedni, lehni, odložení (psovod ve vzdálenosti 10 m), reakce na rušivé vlivy (střelba, hluk apod.) Potom přišly na řadu "Odborné cviky", které obsahovaly 12 hodnocených zkoušek. To vám byla legrace, třeba když Fanda přijel na koloběžce a na hlavě měl legrační masku Mickey Mouse a řval drrrrrrrrrrr drrrrnd anebo jak tam chodila mezi námi pejsky ta paní se slepeckou holí a klepala do chodníku, ! Jenom jednou mně bylo trošku ouvej, to když mne panička přivázala ke stromu a klidně odešla a já na ní neviděl!!!! To mně ještě nikdy neprovedla!!! Pořád jsem ji vyhlížel, takže jsem si ani nevšímal, že kolem mne běhají děti (Honzík s Péťou), psi, zase Fanda na koloběžce, atd. Trpělivě jsem na ni čekal, až jsem nevědomky prošel další zkouškou. Nebudu vám tady vyjmenovávat všech 12 bodů, ale upřímně vám řeknu, že pro nás retrívry je canisterapie „šitá na tělo“. Po celý den nás testovali lidé z Centra výcviku psů pro postižené - HELPPES, posuzovali naše reakce na postižené na vozíku nebo s berlemi, také házeli plechovkami a dělali rámus až uši zaléhaly, simulovali ležícího postiženého a jiné situace, které bychom při kontaktu s postiženými mohli zažít.

Zkrátka neustále zkoumali naše reakce, jestli jsme pořád přátelští, klidní a vyrovnaní a jestli jsme způsobilí absolvovat tu nejdůležitější část zkoušky a tou byl právě náš psí léčebný kontakt s mentálně postiženými "klienty" a vliv na jejich dušičku. Klienti za námi do tělocvičny přišli se svojí opatrovatelkou Magdou, mladou terapeutkou, které bezmezně důvěřují. Zpočátku byli všichni zamlklí, smutní, řekl bych, že z nás měli i strach! Obzvlášť jedna malinká paní vůbec s nikým nemluvila, klopila oči a dokonce se mi zdálo, že s námi se všemi nechce mít nic společného. Šel jsem je všechny očuchat jako první z celé psí smečky. Moje panička si s nimi o mně povídala, prozradila jim mé jméno a ti hodní lidé mně potom ze všech stran dávali piškotky, hladili mne, to bylo pořád .."Lukášku, ode mě jsi ještě neměl piškotek... pocem, ty psíčku roztomilý..." atd., a když jsem jim ukazoval svoje chlupaté bříško a mával radostí ocáskem, tak i ti nejbojácnější byli rázem u mě a mazlíkovali mě, ! A kdyby nemuseli jít ostatní pejsci ke zkoušce, tak tam s nimi snad řádím ještě teď! Panička mně slíbila, že když ředitel léčebny dá povolení canisterapie pro tuto skupinku klientů, že je všechny zase uvidím, jupíííí!!! Dokonce i ta malinká paní se blahem usmívala a zapojila se do všeobecného veselí!

Slečna Magda nám psíčkům a našim páníčkům při poděkování na závěr prozradila, že ta paní již půl roku s nikým nepromluvila a že jsme jí moc a moc pomohli prolomit ledy!!! Moji paničku ta radostná zpráva dojala až k slzám! Vůbec ten den byl plný silných dojmů, třeba když Stáňa, postižená dívenka na vozíčku, které HELPPES připravuje speciálně vycvičeného psíčka, na otázku kterého pejska by měla nejradši, tak Stáňa s nádherně zasněným a přešťastným úsměvem prohlásila: "Zlatého retrívra"!!! To už měli úplně všichni lidé štěstím a dojetím slzy v očích!!!

Zuzka Daušová všem na závěr předala osvědčení o vykonané zkoušce a poděkovala nám pejskům a našim paničkám a páníčkům za úplně první provedenou canisterapii v historii léčebny v Bohnicích! Nakonec bych i já velmi rád poděkoval úplně všem lidičkám z HELPPES, kteří nás psíčky cvičí pro lidi, kterým můžeme být prospěšní už jen svojí přítomností a usnadňovat jim tak těžký život!!! A i když jsem jenom zlatý retrívr (teď už canisterapeutický pes), tak k smrti rád vidím všechny lidi spokojené a šťastné!!!!!!!! A o tom CANISTERAPIE také JE!

Vlastní packou Váš Lukášek (Lucas Valentino Bohemia). HAF!!!

munisek@centrum.cz

(foto: Bobik)

Webmaster & WebDesign IvaShow ... Copyright © 2006 Romča Bešíková